Jako každé ráno přerušila ranní ptačí koncert hudba naší rozcvičky. Zdá se, že se nám ten tanec dostává pod kůži, protože jsme všichni vstali s úsměvem a místo dvou budíčkových písní nám stačila jedna.
Když jsme se řádně vyhopsali, s radostí jsme zamířili do jídelny pro snídani (sýrová pomazánka a pečivo). Protože jsme, téměř všichni, pořádkumilovná stvoření, zbytek rána jsme strávili úklidem našich nocležišť. Chceme přece výhody v pevnosti (abychom se mohli tajně přiblížit k útěku)
Zdá se, že nám to vzorné chování vychází. Dnes jsme totiž od ředitele pevnosti obdrželi celodenní vycházku s libovolným programem. Dohodli jsme se tedy, že nejlepší pro náš plánovaný útěk bude trénovat šplh po zdi. A kde jinde trénovat lezení po zdech než v lezeckém centru v metropoli Sobotka. Strážci pevnosti náš zájem neodhalili a my si tak mohli na stěnách po oddílech užít celý den.
Cestou zpět do tábora jsme se ještě trochu kochali přírodou, to víte za zdmi pevnosti toho moc vidět není.
Po návratu zpět do pevnosti jsme popadali do postelí jak přezrálé švestky, celý den na stěně nám dal solidně zabrat. To bychom ale nebyli my, abychom se během 20 minut neoklepali a neběhali zase po pevnosti křížem krážem.
Uklidnila nás až večeře (rizoto), ale né na dlouho a tak nám strážci nařídili dvouhodinový kardio trénink (discotéka).
No co vám budeme povídat, kdyby někdo do pevnosti přišel, měl by pocit, že ve stanech spí 80 medvědů. Tak snad zítra zvládneme vstát.